být uspěsný nebo šťastný?
být bohatý nebo šťastný? taky se Vám někdy stalo, že jste potkali někoho kdo měl na první pohled všechno a pak jste zjistili, že mu ale něco chybí? nebo člověka, který byl úspěšný, známý, ale vlastně přesto mu něco chybělo?
často jsem si pokládala otázku co je smyslem života, a proč tu vlastně jsme, jaký to má význam honit se za úspěchem, majetkem, uznáním, penězi …. a jednoho dne mi přišla odpověď smyslem života je „BÝT ŠŤASTNÝ“ … prostě jen být šťastný. Asi to není jen ve filmech, ale i v reálném životě, kdy se za něčím honíme, máme pocit nedostatku, říkáme si až jednou, až budu mít toho, až budu mít tamto, … tak budu šťastný … ale i přesto, že dosáhneme vytouženého cíle, pocit štěstí nepřichází … stále si cítíme prázdní a pořád něco hledáme ve vnějším světě … a možná jednoho dne zjistíme, že je pozdě, na to být šťastný a vyčítáme si, že jsme změny neudělali dřív, že jsme promarnili tolik let nesmyslným dohadováním nebo životem v něčem co nám nevyhovovalo, jen jsme se to báli opustit …
Rozhodně nechci jakkoliv znevažovat peníze a majetek, pro život tady na této zemi je potřebujeme a určitě nám přinášejí pocit jistoty, bezpečí a komfortu, prostě do života patří a máme právo si to užívat. Stejně tak naše práce, kariéra – ale naplňuje nás to všechno? jsme opravdu šťastní? Můžeme si užívat megakomfortní bydlení, to že, nemusíme nic dělat, protože si zaplatíme uklízečku, stravujeme se v restauracích, máme peníze, můžeme si dovolit všechno … ale jsme v tom šťastní? Pokud ano je to úžasné, krásné … ale co když nám jednou dojde, že v tom přežíváme, nic si neužíváme, jsme jen prázdné bytosti v luxusním bytě či domě s krásným autem v garáži … a najednou nám to dojde a nevíme co s tím, jak se vrátit na rozcestí, kde jsme se ztratili, co s životem, ve kterém máme zdánlivě vše, ale vlastně nic … jak to říct svým nejbližším, své rodině, jak najít své pravé já, své city, radost ze života…
Některá životní rozhodnutí nejsou lehká, nechceme ubližovat druhým, přejeme si to nejlepší pro sebe, bojíme se, co se stane když opustíme to, co nám ubližuje, co nás trápí, jak to bude potom … nechceme poslouchat své vnitřní pocity, dohadujeme se s vlastním rozumem, upozaďujeme vlastní vnímání a intuici, před zdánlivou jistotou a pocitem bezpečí v materiálním zajištění.
