cesta podél hranic České republiky
Vydat se na cestu podél hranic České republiky bylo u nás tématem diskusí 2 nebo 3 roky. Jet starou dodávkou, zastavit, kde se nám bude chtít, přespat třeba v lese, v kempu a občas navštítvit zajímavá místa, která potkáme. Ne všechno se mě osobně zamlouvalo, opravdu jsem nechtěla spát někde v lese ani jet starou ukřičenou dodávkou. Nakonec bylo možné udělat kompromis, i díky tomu, že jsme jeli jenom 3 – vyrazili jsme Citroenem C3 a přenocování bylo naplánované vždy v nějakém kempu.
Takže jsme jedno krásné sobotní dopoledne vyrazili v 9,45h z Ratenic směr Liberec, Frýdland a odtud už podél hranic na východ. Na tachometru auta bylo 186 226km. Ve 12,30 jsme měli první zastávku v Lázních Libverda (186 374km), kde jsme si dali vynikající oběd, podívali se do lázní a vyjeli nahoru k Obřímu sudu.
Pokračovali jsme směr přes Tanvald, Jablonec nad Jizerou, Vrchlabí, Jánské lázně – tady jsme se bohužel od hranic vzdálili, protože přes Krkonoše se blíž hranic jet nedá a zase k hranicím směr Žacléř (186 482km), Adršpach, Teplice nad Metují. Cílem byla vodní nádrž Rozkoš u Náchoda, kde jsme přenocovali.
Ráno jsme pokračovali (na tachometru bylo 186 563km) přes Orlické hory směr Olešnice v Orlických horách, kde jsme si udělali zastávku a prohlédli si unikátní Utzův mechanický betlém. Cesta pokračovala přes Deštné v Orlickách horách, Orlické Záhoří podél hranic s Polskem. Tady na nás čekalo nádherné překvapení – najednou se před námi objevil kostel v prosklenou střechou v Neratově. Asi jsem o něm už slyšela, ale když před námi objevil, byla jsem úplně unešená a museli jsme zastavit. Bylo to asi nejkrásnější místo, které jsme po cestě navštívili, tedy aspoň podle mě. Kosteli bývají studené, smutné, ale tady byla hrozně krásná energie, bylo cítit jak se tady prolíná staré s novým, nejen co se architektury týká … pro mě nádherný zážitek.
Ve 13,00h jsme si dali oběd v Malé Morávce a pokračovali do Kopřivné, kde jsme na chvilku navštívili tetu Růžu. Odtud zase zpátky k hranicím přes Hanušovice, Jeseník, Javorník. Protože byl Javorník nejsevernější místo, které jsme navštívili a je ve výběžku, kam se jen tak nepodíváme, udělali jsme si tady krátkou zastávku, prohlédli si okolí zámku a v zámecké zahradě si dali kávičku. Cílem pro dnešní přespání byl kemp v Hlučíně – takže cesta vedla před Krnov, Opavu, Kravaře a kolem 19h jsme se ubytovali v autokempu Jezero Hlučín.
3. den na tachometru 186 886km a vyjíždíme směr Ostrava. V této části naší republiky jsem nikdy nebyla, je zajímavé pozorovat jak se krajina a všechno cestou mění – začátek cesty přes nádherné Jizerské hory a za pár hodin se ocitnete v průmyslové oblasti plné komínů a težebních věží. Projeli jsme kolem Ostravy směr Karviná, udělali jsme si krátkou přestávku v Lázních Darkov a pokračovali přes Český Těšín do Frýdku-Místku (186 965km). Tady jsme si udělali pauzu, prohlédli si město, zámek, dali dobrý oběd a zase pokračovali dá. Naším cílem byl kemp v Luhačovicích. Takže z Frýdku-Místku přes Frýdlant nad Ostavicí k hranicím se Slovenskem a směr Zlín. cestou jsme v mapě zahléhli možnou zastávku Karolinka – Raťkov, kde jsou drěvěné lidové stavby, takže jsme si udělali krátkou pauzu a prohlédli si to tu. V 16hod jsme dojeli do kempu v Luhačovicích.
