moje cesta JIHem

A jaká byla moje cesta JIHem?

Začala v roce 2012, kdy jsem se přihlásila kurz kreslení pravou a levou hemisférou k Jarce Matuškové. Tuto techniku jsem chtěla vyzkoušet, a když jsem se přihlásila na kurz, vůbec jsem netušila kam mě to zavede. Během kurz jsme si povídali a kromě toho, že nás Jaruška provázela kreslením, občas se dotkla i jiných témat, dokázala nás uklidnit a uvolnit a mě hrozně zajímalo jak pracuje.

Během obědové pauzy, jsem se jí na něco ptala, ona vzala pastelky, nakreslila postavu a pomocí pastelek vykreslila danou situaci. Vlastně mi neřekla nic, co bych nevěděla a o tom víc mě to zaujalo a hned jsem se k ní přihlásila na terapii.

V té době jsem akorát řešila rozvod, byla jsem odstěhovaná od manžela a řešili se právní věci a vím, že i díky terapiím to vše proběhlo v klidu a bylo to rychle vyřešené. Jaruška zrovna otevírala novou školu života, takže jsem se hned přihlásila. Jedna z důležitých věcí, která se mi ukázala bylo to, že jsem začala věřit svému vnímání a cítění. Žila jsem v rozumovém světě s rozumovým partnerem a vůbec jsem se v tom necítila dobře a pochybovala o tom, že to co cítím je vlastně správně, i když to nemělo rozumové opodstatnění.

Kromě školy života jsem v té době také absolvovala Kurz automatické kresby diagnostické, kterou používám doteď jak sama pro sebe, tak při terapiích s klienty. Pastelky nelžou a dokáží nakreslit co se právě děje a je to pro mě úžasný pomocník.

Říká se, že se nic neděje jen tak a všechno má své důvody. Věřím, že s metodu J.I.H. jsem se seznámila, když to bylo pro mě potřebné a v pravý čas. Asi 3/4 roku po prvním setkání s Jaruškou mi byl diagnostikován lymfom, musela jsem na chemoterapii. Bylo to období, kdy jsem si myslela, že začnu znovu v novém bytě, v klidu si budu užívat novou etapu života a ono to bylo všechno jinak. A možná jsem si myslela, že mě snad už nic horšího nemůže potkat, jenže jsem v té době netušila, že v následujích letech budu muset léčbu podstoupit ještě 2x. Nebýt podpory Jarušky a Haničky, kterou jsem mezitím také poznala, nevím jak bych to všechno zvládala.

Když jsem byla po druhé léčbě byl vyhlášený druhý ročník kurzu pro budoucí terapeuty. Věděla jsem, že ho musím absolvovat, v té době ani ne tak kvůli tomu, abych dělala terapie, ale hlavně kvůli sobě, aby se mi už neopakovalo to, co se mi dělo. Byl to úžasný rok plný nových zážitků, vhledů a posunů v mém životě a jsem ráda, že jsem do toho šla.

Tím to ale neskončilo, naopak všechno začalo.