pokud to dobře neskončilo tak to ještě není konec ….

tato slova mi před nějakou dobou řekla moje kamarádka … a měla pravdu, jen bych ještě dodala, že ten dobrý konec má být zároveň začátkem nečeho nového krásného a lepšího než tomu bylo před tím dobrým koncem …

Je to asi rok, kdy jsem napsala úvahu o tom, jestli jsou princové … ten článek byl psaný s trošku zasmušilým podtextem v době kdy jsem řešila co jiného než partnerské vztahy …  Od té doby se stalo několik důležitých věcí, které zásadně ovlivnili můj život … když už se vyřešilo něco co mě hodně trápilo a bralo mi dost sil a řekla jsem si, že už bude jen lépe, tak se stalo něčo ještě horšího (nebo aspoň mi to tak v tu chvíli přišlo)  … od té doby se snažím nic nehodnotit, nekomentovat a brát život tak jak přichází … Zároveň s odstupem času vidím, že se vlastně uzavřely věci, které nefungovaly, proto aby mohlo přijít  něco nového … Je to docela úsměvné jak se některé věci propojily a jak byly některé události načasované … v přítomném okamžiku často nechápeme a nevíme, proč se děje to, co se právě děje a dojde nám to až s odstupem času …

Nedávno jsem viděla film, který byl natočený jako dva příběhy jedné hlavní hrdinky, které se odvíjely od jejích životních rozhodnutí – jako by stála na křizovatce a v jednom příběhu šla doleva a ve druhém doprava … Myslím, že se na takové křižovatce a ocitáme každý a často. Na tento film jsem si teď vzpomněla, protože jsem si uvědomila určité podobnosti … možná si každý z nás občas položí otázku co by bylo, když bych tehdy šel doprava místo doleva nebo když bych místo ano řekl ne  … to nikdo ale neví a jakékoliv rouhodnutí by určitě ovlivnilo životy více lidí, nejenom ten náš … Ale pokud si dobře vzpomínám, tak příběh hrdinky z toho filmu měl stejný konec, resp. na konci obou příběhů se  potkala s mužem, kterého milovala, jen se k němu pokaždé dostala jinou cestou …

Když by mi teď někdo položil otázku jestli bych se chtěla vrátit do minulosti a něco změnila, tak vlastně ani nevím jestli bych to chtěla … pochopitelně jsou situace, které bych změnit chtěla a líbilo by se mi když by byly jiné, ale vlastně nevím kam by mě dovedly a jestli by byly lepší nebo horší … zároveň si uvědomuju, že když by má rozhodnutí byla jiná, možná bych neměla to co mám teď – v první řadě 2 úžasné syny, přátelé a spoustu krásných zážitků … a třeba bych taky nebyla tím, kým jsem teď, protože všechno co jsem prožila mi něco dalo a někam mě posunulo … možná když už se vrátit, tak se zkušenostmi co mám teď (ale raději bych to opravdu nedělala) …

No a možná Vás bude zajímat jak to dopadlo s tím princem …  nedávno jsem dostala od dobrého kamaráda otázku,  jestli jsem nezanevřela na muže a měla jsem na to jasnou odpoveď – nezanevřela … moje 2 dlouhodobé vztahy se bohužel rozpadly, ale přesto jsem vždy cítila a věřila, že se ten princ objeví (aneb pokud to dobře neskončilo tak to ještě není konec) … už jsem psala, že jsem taky nebyla vždy princezna, tak není divu, že ten pravý princ se nemohl objevit … (tedy někteří se za prince považovali, ale bohužel to bylo jako v té pohádce Princové jsou na draka a místo pravého prince Bajaji, to byl spíš princ Bachacha … nebo spíš Banene ?) … můj princ taky asi nebyl vždy princem … vtipné je, že se naše životy propojily po více než 20-ti letech a kdoví jak by to dopadlo, když bych ho tehdy „natvrdo neodmítla“ … než jsme se k sobě po těch letech prokousali, tak to chvíli trvalo a bylo to opravdu trošku jako z pohádky, protože se mi nějakou dobu jevil zakletý princ … ale dobře to dopadlo a nakonec přijel na bílém koni … (dobře tak jenom v bílém autě) … ale aspoň má pohádkové jméno …

To, že človek pozná lásku na první pohled nemusí vždy znamenat, že je to ta pravá … některé lásky jak rychle přijdou tak zase rychle odejdou, třeba v nás jen něco zanechají … některé lásky vyrostou nebo k nim spíš člověk musí dorůst, musí třeba prožít něco, aby poznal co láska určitě není a aby pochopil co láska určitě je …